Gotika v jižních Čechách: Krásný sloh hledal něco úplně nového, revolučního. Své vyjádření našel v dvoulodních a jednopodporových kostelích. S dvoulodími se můžeme setkat hlavně v jižních Čechách v rámci staveb rožmberské huti. K nejvýznamnějším památkám tohoto období patří kostel sv. Jiljí v Třeboni a kostel sv. Víta v Soběslavi.

Soběslav
Město bylo založeno kolem roku 1293. Roku 1390 se obec rozrostla na město, které bylo současně fortifikováno. Městské opevnění bylo za husitských válek značně poškozeno. V průběhu 15. století pak bylo zesíleno a ve století 19. nakonec strženo. Tvořila ho vnitřní hradební zeď, vnější zeď parkánová, mezi nimiž byl široký vyzděný příkop. Hradební zdi byly opatřeny baštami a dvěma fortnami.

zajímavosti: stará radnice (konec 15. století), renesanční domy s podloubím na náměstí - prošlo staveb. úpravami ve století devatenáctém, kostel sv. Petra a Pavla a kostel sv. Víta.

kostel sv. Petra a Pavla

náměstí s kostelem sv. Petra a Pavla

Raně gotický kostel pochází z doby kolem roku 1280. Ke konci století čtrnáctého byly zesíleny obvodové zdi, roku 1485 byl pak kostel vypálen. Roku 1499 bylo sklenuto dvoulodí a snesena věž, na jejíž místo byla postavena nová.

Kostel je dvoulodní s obdélným presbytářem, na nějž ze severní strany navazuje pětiboká sakristie. Při severní i jižní zdi se nachází předsíně. K jižní zdi byla později ještě dostavena kaple sv. Jana Nepomuckého, která je sklenuta oválnou kupolí s lucernou. Presbytář jakož i loď jsou vybaveny opěráky. Okna jsou vysoká, hrotitá, třídílná a s kružbami. Klenba v presbytáři je šestidílná, síťového typu, pocházející ještě z doby předhusitské. Presbytář a sakristii sklenutou jedním polem křížové klenby spojuje portál se skoseným ostěním. Klenba v dvoulodí je sklípková se vzorem čtyřcípé hvězdy a se síťovými spojkami, podpírá ji dvojice osmibokých sloupů na soklech. Tytéž pilíře podpírají kruchtu, která je podklenuta třemi poli křížové klenby bez žeber. Oltář, stejně jako většina soch světců pochází z barokního období.

kostel sv. Víta

Kostel založený roku 1375 Oldřichem z Rožmberka, opravován v letech 1490 a 1619, roku 1719 vyhořel, obnoven až mezi léty 1936-38.

Síňové dvoulodí je zakončeno pětibokým presbytářem s obdélnou sakristií k němu přiléhající ze severu. V místech nad triumfálním obloukem se nachází štíhlá věžička - sanktusník. Presbytář i jižní strana kostela jsou vybaveny opěráky. Křížová klenba presbytáře je vyztužena žebry sbíhající se do kruhových svorníků ve tvaru pětilisté růže. Propojení mezi sakristií a presbytářem zajišťuje portálek se skoseným ostěním. Sakristie je sklenuta dvěmi poli křížové klenby vybíhající z masivních jehlancových konzolí. Klenba ve dvoulodí je stejného typu jako v sakristii, podepřena dvěma štíhlými sloupy. Zařízení pochází z poloviny 19. století. Uvnitř jsme svědky pokusu o vytvoření abstraktního prostoru, prostoru bez hranic. Ani oba podpěrné sloupy nevidíme jako překážku. Jen symetricky rozdělují a vyjadřují vnitřní uspořádání. Česká architektura dosahuje v dobách vrcholné lucemburské gotiky vrcholu, který až hraničí se lidskými možnostmi. Následující úder husitských válek však zastavil tento rozkvět, který se již nikdy nepodařilo v plné míře obnovit.